Význam hudby v erotice a sexu

Hudba nás doprovází téměř v každé naší činnosti. Láska a erotika je s hudbou spojována hlavně v romantických filmech. Erotické filmy spíše kombinují hudbu se vzdychy a porno filmy nemají hudbu raději vůbec (ale tam ji nikdo neočekává 🙂 zajímá vás které písně si lidé nejčastěji vybaví při sexu ? Nebo které si rovnou k sexu pouští ?

Samozřejmě nejraději si romantickou hudbu k sexu pouští ženy. Mužům je to víceméně jedno nebo se objedou bez ní. Zde máme první desítku podle aplikace Spotify (zdroj: prozeny.cz):

  • 1. Hříšný tanec – She‘s Like the Wind
  • 2. Marvin Gaye – Sexual Healing
  • 3. Maurice Ravel – Bolero
  • 4. Berlin – Take My Breath Away
  • 5. Barry White – You See the Trouble With Me
  • 6. Marvin Gaye – Let’s Get It On
  • 7. The Righteous Brothers – Unchained Melody
  • 8. Céline Dion – Titanic soundtrack / My Heart Will Go On
  • 9. Serge Gainsbourg – Je t’aime
  • 10. Whitney Houston – I Will Always Love You

Jestli ovšem hudba opravdu zvyšuje prožitek ze sexu, o tom se již tolik neví. Dle dotazníkových šetření je to zhruba půl na půl u žen. U mužů byla nejčastější odpověď že neví. A druhá velká skupina odpověděla, že hudbu raději ne.

Hudba totiž muže spíše rozptyluje. Kromě užívání si sexuálního propojení musí i trochu myslet na svého menšího kamaráda, aby byl pořád připraven k akci a neusnul. Při takovém to soustředění opravdu nestíháte vnímat ještě hudbu. Jestli ale jste chlap a chcete mít nějakou tu písničku puštěnou a méně se soustředit na erekci, doporučujeme používat nějaké prášky na erekci. Není to o tom, že se vám okamžitě postaví a bude tvrdý jako skála. Obecně, prášky na erekci obsahují několik podpůrných látek, které krátkodobě zrychlují oběh krve. Díky tomu se jednodušeji vzrušíte a postavený penis déle vydrží. Tabletky nejsou nijak škodlivé a neublíží vám po zdravotní stránce. Navodí pocit uvolnění a dole pocit síly.

Takže pánové, nebojte se pustit partnerce k sexu nějakou pěknou hudbu. Jen ji moc nevnímejte nebo si dejte nějakou jednorázovou pilulku na posílení a vzhůru do akce.

 

V rytmu swingu

Existuje více hudebních stylů, které se napříč dějinami lidské společnosti proslavily. Metal, rock, pop, country, elektro… Jen málokterý z nich je ale tak pevně spjat s určitým konkrétním obdobím jako právě swing.

Stručná historie
Swing má svůj původ v jazzu, který dominoval dvacátým letům. Swing ho následně vystřídal a stal se nejoblíbenějším hudebním stylem ve třicátých a čtyřicátých letech. Swingová seskupení v tehdejší době většinou měla podobu velkého orchestru a do té doby zcela nevídaně spojovala hudebníky černé i bílé pleti. Během druhé světové války došlo k úpadu popularity swingu, ale v padesátých letech se dočkal opětovného oživení. Někteří umělci swing následně kombinovali s jinými hudebními žánry, jako byla například country hudba. V pozdější době pak vznikla nová hudební vlna, takzvaný swing revival.

Významní umělci
Jedním z největších jmen swingové hudby je Benny Goodman. Díky své hudbě Goodman získal přezdívku ‘Král swingu’. Jeho největším hitem se stala svižná píseň ‘Sing, Sing, Sing’. Těsně před svou smrtí v osmdesátých letech Goodman získal prestižní ocenění Grammy za celoživotní dílo. Objevil se také v několika filmech, jedinou hlavní roli ztvárnil ve snímku Sweet and Low Down z roku 1944.

Obdobně výraznou figurou dvacátého století je Glenn Miller. Díky hitům jako ‘In the Mood’, ‘Chattanooga Choo Choo’ či ‘Moonlight Serenade’ se vepsal do dějin. Miller zmizel během druhé světové války během letu do Francie. Posmrtně mu byla udělena cena Grammy. Na motivy jeho života a úspěšné kariéry vznikl film Příběh Glenna Millera (1954) s Jamesem Stewartem v titulní roli.

Swing v Československu
Swing si získal popularitu rovněž v rámci Československa. Během druhé světové války a okupace na něj však bylo okupanty nahlíženo skrze prsty, protože měl swing svůj původ v Americe. V Československu přesto vznikla řada orchestrů a další zpěváci a zpěvačky se swingu věnovali samostatně. I v dnešní době tento hudební směr stále oslovuje spoustu milovníků hudby, a přináší jim obdobnou radost jako lidem ve třicátých a čtyřicátých letech.

Postmodern Jukebox

V dnešní době v hudebním světě vzniká řada hitů, které se následně celá léta přehrávají v rádiích, v televizi a samozřejmě na internetu. Díky rozmachu YouTube má uživatel internetu a milovník hudby v jedné osobě možnost seznámit se s obrovským množstvím interpretů, zpěváků, zpěvaček i hudebních skupin. Pokud vás však moderní hudba nebaví a rádi se vracíte k minulosti, mohl by vás zaujmout YouTube kanál Postmodern Jukebox, který v sobě kombinuje texty přítomnosti a rytmus minulosti!

Stručná historie
Postmodern Jukebox je z hlediska členů proměnlivé seskupení, které vzniklo v roce 2011. Postmodern Jukebox se specializuje na přepracování moderních populárních (nejčastěji popových) písní do klasičtějších hudebních žánrů první poloviny dvacátého století. Na své si tak přijdou především milovníci žánrů, jako je jazz, swing a ragtime.

Postmodern Jukebox pravidelně každý týden nahrává nová hudební videa na YouTube. Do dnešního dne vytvořili již přes dvě stovky videí a stále ve své činnosti pokračují. Mezitím se v jejich řadách vystřídalo přes sedmdesát umělců, a Postmodern Jukebox již stihl uspořádat i několik sérií koncertů ve více zemích světa.

Hudba a použité písně
Během doby své činnosti Postmodern Jukebox zpracoval písně od řady známých zpěváků a zpěvaček. Střídá muže a ženy, takže písně původně zpracované zpěvačkou mohou být v jejich pojetí představené mužem, a obráceně. Mezi jejich tvorbou najdete hitovky jako Roar (Katy Perry), Bad Romance (Lady Gaga), My Heart Will Go On (Celine Dion), Umbrella (Rihanna), Toxic (Britney Spears) a mnoho, mnoho dalších. Jestli tedy máte zájem slyšet nové písně ve starém pojetí a jste milovníky hudby z první poloviny dvacátého století, Postmodern Jukebox by vás mohl zaujmout.

Lord of the Dance: Michael Flatley

Člověk nejvíce spjatým se světoznámým tanečním a hudebním představením Lord of the Dance je irský tanečník Michael Flatley. Flatley stojí za vznikem představení, a je tedy nejpovolanější osobou, která by se k fascinující historii Lord of the Dance měla vyjádřit.

O vzniku představení Lord of the Dance
Vždycky jsem chtěl vytvořit něco kompletně irského. Chtěl jsem, aby šlo o jednoduchý příběh, příběh o dobru stojícímu proti zlu, a to vedlo ke vzniku Lord of the Dance.

O zraněních z tance
Bolest doprovází můj tanec už dvacet let. Není to vážné, lidé se o mně nemusí bát. Některá poškození asi budou neopravitelná, ale já miluji to, co dělám. Je to podobné jako s boxerem v ringu – toto odvětví jsem si vybral, a miluji ho. Zranění jsou něco, na co si za ta léta zvyknete. Pokud přestanete, protože vás něco trochu bolí, nikdy se nikam nedostanete.

O reakcích publika
Lidé rádi sledují živá vystoupení. Nezáleží na tom, kolikrát jste svou oblíbenou skupinu viděli v televizi, nic se nevyrovná tomu pocitu, když ji spatříte naživo.

O odchodu z uskupení
Součástí Lord of the Dance jsou skvělé mladé nadcházející hvězdy. Je čas předat jim onu pomyslnou pochodeň. Jsou to fenomenální tanečníci a dívky po nich šílí. Jsem na ně nesmírně pyšný. Všichni jsme tak tvrdě pracovali.

Michael Flatley se narodil v roce 1958 v Chicagu. Vyrůstal společně se čtyřmi sourozenci, třemi sestrami a bratrem. Jeho rodiče se narodili v Irsku, ale později emigrovali do USA. Flatleyho výrazně ovlivnila jeho matka, která bývala tanečnicí. Flatley navštěvoval taneční školu a v roce 1975 vyhrál irský šampionát v tanci. Vzniku Lord of the Dance předcházelo vystoupení Riverdance, do kterého Flatley pomohl začlenit nové prvky a ozvláštnit tradiční irský tanec. Nejvíce se však vepsal do širokého podvědomí právě díky představení Lord of the Dance, které se stalo celosvětovým fenoménem a v nejrůznějších obdobách se tančí již přes více než dvacet let.

Lip Sync Battle

Před časem na sebe upoutal pozornost český pořad Tvoje tvář má známý hlas, v němž se osobnosti českého kulturního podnebí převlékaly za známé zpěváky a zpěvačky, a zpívali jejich písně. Nejde o novou myšlenku, na obdobném principu funguje zahraniční show Lip Sync Battle kombinující v sobě hudbu a tanec.

Historie pořadu
Lip Sync Battle se poprvé začala vysílat v roce 2015. Původně šlo o jeden ze segmentů jiné show, zábavného pořadu The Tonight Show Starring Jimmy Fallon. Show se nicméně díky své popularitě nakonec osamostatnila a v tomto roce se dočkala v pořadí již čtvrté série. Pořad moderuje rapper a herec s přezdívkou LL Cool J.

Na rozdíl od Tvoje tvář má známý hlas se v každém díle objevují rozdílní soutěžící. V jedné epizodě se vždy utkají dvě hvězdy, z nichž každá předvede dvě písně. Diváci pak následně určí vítěze. Vzhledem k názvu pořadu se hodí poznamenat, že soutěžící dané písně pochopitelně sami nezpívají – pouze využívají playback. O to větší pozornost je nicméně věnována jejich tanečním vystoupením a převtělení se do podoby daného zpěváka či zpěvačky díky vhodně zvolenému oblečení a make-upu.

Kdo soutěžil?

V pořadu se vystřídala celá řada celebrit z různých odvětví (herci, modelky a další). Za dobu vysílání diváci mohli zhlédnout řadu pozoruhodných vystoupení. Vyzdvihnout jen jediné není možné, proto zmiňme několik účinkujících, kteří na sebe strhli pozornost díky svému číslu. V show se neztratila například oscarová herečka Anne Hathaway, která předvedla píseň Wrecking Ball. Herečka Anna Kendrick se proslavila hlavně díky hudební sáze Ladíme, a v Lip Sync Battle si vzala na paškál kapelu One Direction. Do třetice všeho dobrého si zaslouží zmínit mladý britský herec Tom Holland, jehož vystoupení v show se stalo virálním videem poté, co se převlékl za Rihannu a vystřihl brilantní tanec na zpěvaččin hit Umbrella.

Lord of the Dance

Některé kulturní akce se od doby svého konání již stihly stát nezbytnou součástí kulturního dědictví. Ať už jde o filmové festivaly, pravidelné výstavy či hudební představení, člověk toužící po výjimečných zážitcích má z čeho vybírat. Jedním příkladem nezapomenutelné podívané je představení Lord of the Dance.

Stručná historie

Představení Lord of the Dance je neodvratně spojeno s irským tanečníkem Michaelem Flatleym. O hudbu k představení se pak postaral rovněž irský skladatel Ronan Hardiman. Flatley sám představení vytvořil, vymyslel k němu choreografii a rovněž v něm opakovaně vystupoval.

Začátky Lord of the Dance spadají do roku 1996. Flatley se po odchodu z představení Riverdance rozhodl vytvořit vlastní taneční show, kterou by bylo možné uvádět i v arénách a na stadiónech a ne pouze v klasických divadlech. Od tohoto rozhodnutí byl následně jen krůček k vytvoření konceptu a nazkoušení představení. První z nich se konalo na přelomu června a července roku 1996 v Dublinu. Představení vytvořilo příběh boje dobra proti zlu, a výrazně čerpalo vzhledem k Flatleyho národnosti z irské kultury a folklóru. Reputace Lord of the Dance rychle vzrůstala, takže již následující rok v únoru se představení konalo v rámci předávání Oskarů. Téhož roku došlo k rozšíření tanečního uskupení. Flatley podepsal smlouvu s Disneym a představení se konalo v Disneylandu.

Jedna změna za druhou

Po dvou letech Flatley v roce 1998 vytvořil rozšířenou verzi Lord of the Dance nazvanou Feet of Flames. Představení mělo možnost zhlédnout například dvacet pět tisíc lidí v londýnském Hyde Parku. Tato akce zároveň představovala v jistém smyslu Flatleyho labutí píseň – naposledy tančil původní Lord of the Dance. Po londýnské show již pokračoval ve Feet of Flames. K jeho opětovnému návratu v plném stylu znovu došlo až v roce 2010.

Napříč roky se tedy představení měnilo, a s ním se obměňovali i umělci, kteří v něm vystupovali. Někteří z nich později představení opustili, Anne Buckley, která ztvárnila bohyni Erin, například po odchodu vydala vlastní sólové album, a Mairead Nesbitt se přidala ke skupině Celtic Woman. Představení Lord of the Dance byla možnost zhlédnout i v České republice, kde rovněž slavilo velký úspěch a znovu se vrátí příští rok.

Karaoke: Nestárnoucí zábava

Karaoke představuje populární formu zábavy mezi mladými i staršími. Jde o oblíbený způsob rozptýlení na večírcích, v barech, na narozeninových oslavách, na romantických schůzkách… jednoduše všude, kde se lidé chtějí odreagovat a užít si legraci. Vzhledem k věhlasu karaoke a jeho nadčasovosti je snadné zapomenout, že se těší dlouhé tradici. V tomto článku se podíváme na historii karaoke a povíme si o něm pár zajímavostí.

Jak to začalo?
V šedesátých letech se vysílala první televizní karaoke série, Sing Along With Mitch. Pořad vytvořila americká stanice NBC. Rozvoj karaoke by pochopitelně nebyl možný bez vývoje technologií. Jak se zdokonalovalo nahrávání hudby, objevily se i nové možnosti v této oblasti. První samostatně fungující karaoke přístroj nicméně vznikl až v roce 1971, a to v Japonsku. Vzhledem k bohaté historii, jaké se v Japonsku těší hudebníci, vypravěči a další umělci, nejde o přílišné překvapení. Karaoke přístroje se postupně šířily, objevovaly se v restauracích, hotelech a barech. Především v devadesátých letech se z Japonska rozšířily do celého světa a staly se neodmyslitelnou součástí zábavy v klubech, v kteréžto podobě většina lidí přišla do kontaktu s karaoke úplně poprvé. V dnešní době je samozřejmě možné si zakoupit speciální software, který vám karaoke nainstaluje do vašeho počítače, a umožní vám se rozezpívat i doma. Karaoke software je k dispozici ke stáhnutí rovněž na mobilní telefony.

Vystoupení v kultuře
Vzhledem k popularitě karaoke nepřekvapí, že se objevilo ve více filmech a seriálech. Jedním příkladem je film Ztraceno v překladu (2003) režisérky Sofie Coppoly. Mnohem větší roli karaoke hrálo ve filmu s příznačným českým názvem Karaoke (2000) o několika lidech, jejichž životy promění k lepšímu láska ke zpěvu. Kdo by pak chtěl svou lásku ke zpěvu využít v soutěži, jistě rád uslyší, že existuje světový šampionát karaoke, který se koná už od roku 2003.